Moje cesta za angličtinou aneb My name is Jitka…eeemh vlastně Susan :)

Pro začátek bych se asi měla trochu představit… Jmenuji se Jitka. Mluvím, píšu, čtu, poslouchám, zpívám, miluju, raduju se, sním, vztekám se, nadávám a myslím česky a anglicky… díkybohu za to 🙂  A jsem pyšná máma dvou malých úžasných 3-jazyčných cácorek.

Jak začalo moje dvojjazyčství…

Moje cesta k angličtině začala v mých 9-ti letech. Rodiče mě tehdy přihlásili do nepovinného anglického kroužku, rok předtím než jsem musela cizí jazyk začít dělat povinně. Bylo nás ve třídě pár a já jsem v tom málu, co se tam učilo (většinou jenom slovíčka, jednoduché fráze, trocha mluvení a žádné psaní) vynikala.

Když se pak v tom jazykově povinném ročníku rozdělovala moje třída na děti, co půjdou na angličtinu a co na němčinu, můj nepovinný rok angličtiny mě zachránil od němčiny (pamatuji si, že tu jsem tenkrát vážně nechtěla)… takže opět díkybohu za to 🙂

Na povinné angličtině už nás bylo ve třídě víc. Každý z nás dostal nějaké anglické jméno, moje bylo Susan… Těžko říct, podle jakých kritérií byla jména přidělována, ale podle podobnosti s českými asi ne. Takže od teď… „My name is Jitka…eeemh vlastně Susan“ 🙂

Vynikala jsem tam už o trochu míň, ale pořád jsem učivem proplouvala jakžtakž v pohodě. Na začátku angličtiny se mi děsně líbilo, že se všechno jinak píše a jinak čte. Přišlo mi to takový strašně světový. To se samozřejmě postupem času a učením nových slovíček a extra hláskováním poměrně rychle změnilo 🙂 Trvalo mi taky 4 roky než jsem pochopila rozdíl mezi přítomným časem prostým a průběhovým a byla schopná ho správně používat, ale to už jsou detaily… :)) A nakonec jsem to pochopila jen díky vytrvalé kamarádce a ne díky učiteli. Ta tehdy jedno sobotní odpoledne chtěla, abych šla lítat za barák, a když jsem kvůli učení nemohla, vzala si do havy, že mě to teda naučí… No a světe div se…ono se to podařilo 🙂 Ona už si to asi ani nepamatuje, ale mě tím tenkrát udělala hodně velkou službu, nejenom do školy, ale i pro život… Díky Lucko!!!

No a od té doby moje cesta angličtinou pokračuje… Nakonec jsem z ní ještě odmaturovala a udělala i absolutorium, oboje s vyznamenáním. No a za svým snem na úplné zlepšení v angličtině a pochopení hromady dalších jiných věcí jsem odjela žít na 13 let do Londýna. Tam jsem si nakonec splnila ještě jeden sen a udělala si TEFL kurz na učení angličtiny jako cizího jazyka.

Nejlepší škola na učení angličtiny – život ve víru anglického velkoměsta 🙂

Při té mojí (už dospělé) cestě angličtinou jsem (ne)vědomě zjistila pár věcí, které jsem si ale uvědomila až z hodně velkým časovým posunem, a o kterých jsem tenkrát neměla ani páru a hlavně mě tehdy vůbec netrápily…

Ale o tom zase až příště aneb see you later…

Jaké byly Vaše jazykové začátky?

Všem novým začátečníkům přeji hodně štěstí při startu…

With love Jitka