Dnešní svět se bez jazyků neobejde aneb když je potřeba motivace :)

Co Vás motivuje k tomu, aby vaše děti uměly cizí jazyky? A jakou motivaci máte vy sami, abyste se je učili také?

Ať jsou vaše důvody a motivace jakákoliv, jděte do toho!

Dnešní svět se zkrátka bez jazyků neobejde…

A jen s češtinou se díra do světa asi neudělá. Samozřejmě je i dnes spousta lidí, kteří žádný cizí jazyk neumí, i když základy alespoň jednoho kdysi měli a možná pořád mají. Ale na komunikaci to rozhodně nestačí. A pokud už by to na tu komunikaci stačilo, tak zase mají často strach a stresy z mluvení nebo nemají dost sebevědomí na konverzaci. Ale o tom až příště…

Teď zpátky k motivaci…
Mojí hlavní motivací pro učení jazyků u mých dětí bylo a je lepší možnosti v budoucnu. A vlastně nejen v budoucnu, ale i v teď v přítomnosti. Ať už studijní, pracovní, cestovní, osobní… Prostě aby měly cácorky snazší cestu životem a měly celý svět na dlani 🙂 Jakým směrem se vydají, už bude na nich.

Pak ale mám i jiné důvody, proč dětem předávám specificky angličtinu. Prožila jsem 13 let v Londýně a angličtina už je mojí součástí. Nedokážu si představit, že bych jí najednou denně nemluvila. Hromadu věcí lépe vyjádřím anglicky. Mám v Anglii kamarády, většina z nich už má taky děti, chci se tam pravidelně vracet. Tudíž je pro mě úplně přirozené dětem tu angličtinu předávat. Tohle rozhodnutí jsem udělala dávno před tím než jsem vůbec děti měla. Navíc jsem ještě i certifikovaná učitelka angličtiny. Takže mi to prostě přišlo logické… 🙂

Naprosto logická je i motivace pro manželovu španělštinu, kterou u dětí taky maximálně podporuju! Půlka rodiny je španělsky mluvící, tudíž chceme, aby byly děti schopné se s nimi domluvit, aby si s rodinou vytvořily vztah, zažily jejich kulturu, poznaly zvyky a tradice. Koneckonců je to součást i jich samotných.

Tu potřebu zajistit dětem alespoň jeden cizí jazyk se už dávno dostal i do školních osnov. V nedávné době se to dokonce rozšířilo na dva jazyky, což je podle mě super 🙂

Proto je potřeba nějaká motivace, jakákoliv! 🙂

Takže malá rada na závěr…

Najděte si a ujasněte si, co Vás motivuje k učení a předávání jazyků dětem, co jim chcete dát a proč. Připomínejte si to pokaždé, co vás začnou přepadat pochybnosti, objeví se stresy a dochází vám trpělivost (ta je potřeba hodně velká!). Ta motivace nemusí být závratně velká na začátku. Stačí i něco malého, třeba to, že těch pár slovíček/písniček/básniček pomůže dítku na začátku školní výuky jazyků, že mu trochu ulehčí život a nový předmět. Inspirujte i dítko, aby si samo našlo nějakou motivaci pro učení jazyků a občas si jí připomnělo. A ať už má dítě motivaci jakoukoliv, podpořte ho v tom, vyvarujte se kritizování a zesměšňování jeho důvodů a stůjte při něm na jeho cestě za jazyky! 🙂

Tak na nic už nečekejte a hurá na jazyky 😊

With love,

Jitka