Z Londýna do Mexika aneb to datum a krajina jsou mi asi souzené:) – 3.část

Tak a už jsem v Mexiku…

Učitelovat jsem začala v malé soukromé jazykové škole, semestr tam trval 4 měsíce, učitelů tam bylo 16 a všichni cizinci. Místní zaměstnanci školy byli 3.

Sraz mě a několika učitelů byl už na letišti v Mexico City a pak společný přesun do místa učitelování. Na autobusové stanici nás se zpožděním v 9 večer vyzvedával zaměstnanec školy. Důvod zpozdění, jeho slova…“jedl jsem tacos, jakýkoliv čas je taco čas“.

Hmmmm, tohle bude zajímavý…  

A bylo… Mexiko a Mexičani jsou prosté sví… všechno je „un ratito, ahorita, cinco minutos a na všechno je hromada času…“

Na začátku to bylo dost krušný… zvykat si na nové prostředí, učit se hromadu nových věcí a sehrávat se s novým týmem lidí… Ale časem se to poddalo a zvykla jsem si 🙂

Moje první třída byla skupina 8-9ti letých dětí v místní partnerské základní škole. I tohle bylo na začátku krušný, ale všichni jsme to přežili 🙂 🙂 🙂

Další moje skupiny dětí už byly v jazykové škole. Tam byly děti v rozmezí od 4 do 12 let. Bylo to skvělý a hrozně mě to bavilo… nejlepší odměna za práci… když dětem něco docvaklo a byly schopné se vyjádřit v angličtině.

Ale teď zpátky ke kolegům…

Byli jsme vcelku pohoda parta a vycházeli jsme spolu dobře, takovej dobrej mix mladší, starší, holky, kluci.

No a místní zaměstnanci…3 kluci, dva stálí a jeden na odpoledne, kdy byla škola nejvytíženější. Každý z nich měl svůj job, ale i tak všichni věděli, jak dělat i to ostatní.

Jeden z nich měl, kromě jiných věcí, na starost učitele. Pomáhat s ubytkem, hostujícími rodinami, vztahy mezi učiteli a žáky, učební materiál, plánování výletů pro učitele a tak…

A tak díky tomu trávil s učiteli hodně času…

První 3 dny bylo školení, seznámení učitelů a zaměstnanců, se školou a co a jak a pak ty technické věci okolo učitelování, jak probíhá vyuka, plánování hodin a tak.

Při představování místních zaměstnanců, když přišla řada na toho učitelům pomáhajícího kluka, ředitelka školy mimo jiné prohlásila, že mu hledají manželku… Já čerstvě rozvedená… tudíž moje první myšlenka… „ani náhodou“.

Šesté znamení… Chlapec byl pěkně ukecaný, s každým učitelem se zakecával a prokecával hromadu času, včetně mě. Během pár dní jsem tak zcela nahodně zjistila datum jeho narození, no a málem mě porazilo… Schválně hádejte, jaké???

No abych to zbytečně neprodlužovala…

Z ukecaného „ani náhodou“ chlapce se za necelé dva roky od seznámení stal můj ukecaný Mexický manžel a časem otec mých dvou cácorek, který se narodil ve stejný den jako můj první přítel a v den mé první svatby... Tohle ani v televizi nevymyslí!!! 🙂

Takže Viva Mexico a 5.října!

With love, Jitka & Edwin